„… když … uviděl ho, byl pohnut soucitem…“ Lukáš 10:33

Mnoho slovníků definuje soucit jako solidaritu, lítost nebo zájem – samé emocionální reakce. Ježíšův soucit však přesahuje emoce a proměňuje se v činy. Jaký je křesťanský soucit? Předně vnímá potřeby druhých: „… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“ (Filipským 2:3-4).Všimni si slov „pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“. Pak se rozhlédni po lidech ve svém okolí a zeptej se: „Jsou přednější než já?“ Pokud máš sklon k sebestřednosti, bude chvíli trvat, než tu koncepci vstřebáš. Také si všimni slov „každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu“. Někdy ti „druzí“ vězí ve škaredém svinstvu a není snadné je milovat. Co třeba lidé ve vězení? Možná si říkáš, že dostali, co si zasloužili. Možná ano. Ale dostal jsi ty sám vždycky to, co sis zasloužil, nebo tě prostě jenom nechytili? Přemýšlej o tom! Když navštívíš někoho v nemoci nebo ve vězení, Ježíš o tom říká: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Matouš 25:40). V Lukášově evangeliu 23:43 dal Pán najevo soucit odsouzenému zločinci na kříži a spasil jej. Neměl by sis vybírat, komu projevíš soucit! Bible říká: „Kdo své milosrdenství bližnímu odepírá, ten opouští bázeň Všemocného“ (Jób 6:14).Matka Tereza se modlila: „Dej, Pane, ať tě dokážu poznat, i když jsi skrytý pod nevábnou rouškou hněvu, zločinu nebo šílenství, a mohu říct: ‚Ježíši, který jsi trpěl, jak sladké je ti sloužit.‘“

„Oblečte se … laskavostí.“ Koloským 3:12, přel. z angl.

Lidé, s nimiž se každý den stýkáme, si všímají toho, co nosíme. Proto Bible říká: „Oblečte se … laskavostí“ (Koloským 3:12, přel. z angl.). Někdy je ale laskavost to poslední, na co myslíme. Zamysli se nad tím, jak často jsi minul motoristu, který byl v nesnázích na silnici, a nezastavil jsi ani jsi nepřivolal pomoc. Nebo jsi dovolil, abys byl kvůli práci a tlakům odměřený a úsečný.Měli bychom si vzít příklad z mladíka, který pracoval jako prodavač v jednom supermarketu. První den, kdy byl v práci, k němu přistoupila jedna žena a chtěla koupit půl hlávky salátu. Pokusil se jí vysvětlit, že to nejde, ona ale trvala na svém. Nakonec řekl: „Musím se jít domluvit s vedoucím.“ Odešel do zadní části obchodu a nevšiml si, že ta paní jde za ním. Když našel vedoucího, řekl mu: „Je tam nějaká bláznivá bába, která chce koupit půl salátu. Co jí mám říct?“ Když uviděl zděšený výraz tváře vedoucího, otočil se, uviděl zákaznici, ihned přeladil a řekl velice příjemným hlasem: „A tato milá dáma je ochotna koupit tu druhou půlku.“Někdy složíš lidem poklonu a oni řeknou: „Jste velmi laskavý.“ Ve skutečnosti ale chtějí, abys to zopakoval. Když generál Konfederace Robert E. Lee ukončil svou vojenskou kariéru, stal se rektorem Washingtonské koleje (dnes Washingtonská a Leeova univerzita) v městě Lexingtonu ve Virginii. Jednou k němu do kanceláře přišel nový student a požádal ho o výtisk školního řádu. „Synku,“ odpověděl stařičký generál, „my nemáme žádnou knihu pravidel. Naším jediným pravidlem je laskavost.“ Takže se trénuj v laskavosti.

„Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem.“        1. Mojžíšova 19:27

Abraham měl speciální místo, kde se setkával s Bohem. Stejně tak Daniel, když byl jeho život v ohrožení: „Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horním pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jako to činíval dříve“ (Daniel 6:11). Také Ježíš měl speciální místo: „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil“ (Marek 1:35).Mám pro tebe návrh: Vytvoř si v životě „Boží místo“. Když hrozí, že tě převálcují problémy a tlaky, jdi na své Boží místo. Když potřebuješ vedení, jdi na své Boží místo. Autor chvalozpěvů William Walford napsal tato časem prověřená slova: „Sladký čas, kdy se modlit smím! Od světa s jeho soužením mne volá, k trůnu Otcovu mé touhy vznášet poznovu. Když bolest nebo smutek mám, zde úlevu vždy nalézám; i léčky zlého mařit zná modliteb chvíle vítězná!“ Slovy Henryho Ward Beechera: „Kdekoli jsi viděl projít Boha, označ to místo, a pak se na něj vracej.“Tvé Boží místo může být kdekoli, ale někde by mělo být. Poté, co tam strávíš nějaký čas, obklopí to místo jakási aura. Vytvoříš si vzpomínky na důvěrné chvíle s Bohem. To místo se stane tvým posvátným místem, což jednoduše znamená „útočiště a bezpečí“. David napsal: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného“ (Žalm 91:1). Říkej tomu tvé Boží místo, tvé tajné místo, tvá svatyně nebo jakkoli jinak, ale určitě si takové místo ve svém životě vytvoř.

„Neplodnou obdařuje rodinou, matka se z dětí raduje!“ Žalm 113:9, B21

Představ si to utrpení osamělého rodiče, kterému soudní příkaz nařizuje, aby své dítě posadil samotné do vlaku nebo autobusu a poslal je na prodlouženou návštěvu jeho druhého rodiče. Ano, je to nutné a spravedlivé, může to ale být bolestivé.Jedna osamělá matka popsala své pocity takto: „Stojím na nádraží a dívám se, jak vlak s dětmi mizí v zatáčce. Mám ohromný pocit ztráty. Okamžitě se objevuje pocit osamělosti, neustále se obávám o jejich bezpečí, ale odolávám nutkání každou hodinu jim telefonovat, jak se jim daří. A když mi zavolají, aby mi řekly, že se mají skvěle, trápí mě, že je jejich život úplně odtržený od mého. Jedinou mou útěchou je vědomí, že se brzy vrátí domů. Pronásleduje mě ale strach, že se ke mně nebudou chtít vrátit.“ Pro osamělého rodiče, který se ztotožňuje s touto ztrápenou matkou, existuje cesta, jak přečkat dny plné bolestného čekání. Místo toho, abys vnímal čas osamění jako období izolace a strádání, vnímej ho jako příležitost dobít baterky a osvěžit svého ducha. Buď se svými přáteli. Čti Bibli a modli se. Vrať se ke koníčku, který jsi odsunul stranou. Naplň své dny věcmi, které nemůžeš při zodpovědné péči o děti dělat, a uvědom si, že tvé děti z toho budou mít užitek. Vrátí se k tobě a ty budeš plný energie, místo toho, abys byl znavený dlouhými dny plnými deprese. Bůh říká: „Vše, co potřebuješ, je má milost“ (viz 2. Korintským 12:9). Tak čerpej z jeho milosti.

„U lidí je to nemožné, ale ne u Boha…“ Marek 10:27

Když něco označíš za „nemožné“, stanou se tři věci:1) Poddáš se strachu ze selhání, čímž zabiješ vlastní víru a motivaci.2) Riskuješ, že se smíříš s něčím menším, než pro tebe Bůh chce.3) Vyloučíš Boha ze své situace a tím se odděluješ od nejmocnější síly ve vesmíru.Když v sedmdesátých letech vyletěly ceny ropy strmě nahoru, výrobci automobilů dostali příkaz vymyslet auta s nízkou spotřebou paliva. Jeden výrobce požádal skupinu zkušených inženýrů, aby radikálně snížili váhu automobilů, které navrhují. Inženýři se problémem zabývali, hledali řešení, ale došli k závěru, že vyrábět lehčí auta není možné; bylo by to moc nákladné a vyvstalo by mnoho bezpečnostních rizik. Jak to výrobci vyřešili? Zadali problém skupině méně zkušených inženýrů, a ta přišla na způsob, jak hmotnost automobilů snížit o stovky kilogramů. Jak je to možné? Protože věřili, že řešení problému je možné – a ono bylo. Pokaždé, když z úkolu odstraníš nálepku „Nemožné“ a zapojíš do řešení Boha, zvýšíš svůj potenciál z průměrné úrovně na výjimečnou.George Bernard Shaw řekl: „Někteří lidé vidí věci tak, jak jsou, a ptají se: ‚Proč?‘ Já sním o věcech, které nikdy nebyly, a ptám se: ‚Proč ne?‘“ Ježíš řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko“ (Marek 10:27). V přirozeném světě bys to možná nedokázal. Pokud ale vkročíš do sféry nadpřirozeného, Bůh přidá k tvému „přirozenému“ svoje „nad“, a co se zdálo nemožné, stane se možným.

   

Sponzoři  

F-nadace
F-nadace
   

Verš z Bible  

138:1
“”

   

Facebook