„… Bůh veškeré útěchy!“ 2. Korintským 1:3

Když ztratíš někoho, koho jsi miloval, prožíváš smutek. Bůh tě potěší a provede tě tím. Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“ (Matouš 5:4). Smutek je zdravý způsob, jak zpracovat emoce, vyjádřit svou bolest a překonat ji.Obnova nepřijde přes noc, trvá to úměrně velikosti tvé ztráty. Rychle odeznějí jen ztráty malé. Zig Ziglar řekl: „Nejdelších dvacet hodin svého života jsem prožil bezprostředně po smrti své dcery. Když jsem zařizoval pohřeb, musel jsem jednat s pracovníkem pohřebního ústavu, který byl tak upovídaný, že mi snad třicetkrát opakoval, že není žádným obchodníkem. Dvakrát jsem musel z místnosti odejít, prostě jsem to nemohl vydržet. Noc předtím jsem moc nespal, musel jsem stále myslet na svou dcerku, která čekala, kdy pro ni Tatínek přijde. Další den ráno jsem se šel projít, modlil jsem se a celou cestu jsem plakal. Když jsem se vracel, Pán ke mně zřetelně promluvil: ‚Ona je v pořádku. Je se mnou, a ty budeš v pořádku také. Já jsem vším, co potřebuješ. Pokračuj v procházce. Nepřestávej mluvit. Nepřestávej se modlit. Nepřestávej plakat.‘“Smutek a ztráta jen tak neodeznějí, jsou to ale zkušenosti, kterými nemusíš procházet sám. Jeden z nejznámějších žalmů v Písmu říká: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty“ (Žalm 23:4). Slunce ti opět zazáří. „Večerní pláč zůstává přes noc, ráno jej ale střídá jásání!“ (Žalm 30:6, B21). Tvá radost se vrátí – Bůh to zaslibuje!

„Mé svědomí je čisté … mým soudcem je přece Pán.“ 1. Korintským 4:4, B21

Daniel se musel rozhodnout, zda bude „konformistou“ nebo „transformistou“. Jaký je v tom rozdíl? Konformista je ovládaný tlakem. Pokud je tlak dostatečně velký, poddá se. Pokud je tlak dostatečně velký, zapálí si svůj první joint, vezme si první pivo, bude dělat to, co dělají všichni. „Transformista“ se však řídí principem. Možná ti připadá, že žít takhle je velmi náročné. Ano, ale je to velmi účinné. Bůh ví lépe než my, jak v našem životě předcházet bolesti, frustraci a zániku. On vidí okraj útesu jasněji než my a umisťuje na hranu srázu zábradlí. A pokud dodržujeme jeho pokyny, vyhneme se zármutku, nástrahám a ztrátě pověsti.Odmítnutí jíst královské maso nebylo záležitostí diety, šlo o oddanost Bohu. To není obhajoba myšlenky „řiď se podle svého svědomí“. Tvé svědomí totiž nemusí být vždy dobrým rádcem. Pokud si o něčem myslíš, že to není špatné, tak to ještě neznamená, že to tak opravdu je. Tvé svědomí může být porušené nebo dokonce vyhořelé. Bible hovoří o lidech, kteří „mají vypálen cejch na vlastním svědomí“ (viz 1. Timoteovi 4:2). Pavel napsal: „Mé svědomí je čisté, ale tím ještě nejsem ospravedlněn; mým soudcem je přece Pán“ (1. Korintským 4:4, B21).Otázka svědomí je ale přesto tím prvním, co bys měl zvažovat, když se ocitneš tváří v tvář obtížnému rozhodnutí. Zřídkakdy se však rozhodneš správně, pokud víš, že to, co se chystáš udělat, vyvolá ve tvém svědomí pocit viny. Takže nejednej proti svému svědomí, žij podle svého přesvědčení.

„Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní…“ Daniel 1:8

Bible říká: „Ale Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem…“ (Daniel 1:8). Tyto lahůdky a víno byly nabízeny pohanským bohům jako akt jejich uctívání, a to bylo pro Daniela nepřijatelné. Přemlouvali ho, aby slevil ze svého přesvědčení, on to ale neudělal.Daniel by měl dobré důvody pro to říct ano. Byl daleko od domova a mohl si dělat, co chtěl. Doma by se to nikdo nedozvěděl. Navíc kdyby nejedl, urazil by krále, a to není moc dobrý kariérní krok! On však věděl, že Boží slovo mluví ohledně uctívání model jasně, a Bůh mu za to požehnal. Nakonec byl ochráněn, zachován a povýšen a neuvěřitelným způsobem prosperoval. Jeho filozofií bylo: „Když Bůh říká ano, říkám ano i já. A když Bůh říká ne, říkám ne i já.“ Jeho přesvědčení dostalo svůj základ ještě dávno předtím, než se ocitl v Babylónu.Je tu pro tebe otázka: Víš, jaké je tvoje základní přesvědčení? Přemýšlel jsi někdy, co bys dělal nebo nedělal v podobně těžkých chvílích? Pokud ne, měl by ses nad tím zamyslet. Přátelé Danielovi pravděpodobně říkali: „Nikdo se to nedozví.“ On ale říkal: „Bůh to vědět bude a já také. S vámi nebudu muset žít, sám se sebou ale ano.“ Tvé myšlenky a nápady mohou být kdykoli otevřené ke změně a zlepšení, tvé základní přesvědčení ale musí být neotřesitelné. Žij podle svého přesvědčení.

„… běžím k cíli pro cenu…“ Filipským 3:14, ČSP

Součástí Pavlova úžasného úspěchu bylo, že byl zaměřen na jasný cíl. „… běžím k cíli pro cenu…“ (Filipským 3:14, ČSP). Zaměření na cíl dodává energii a moc téměř všemu, ať už je to duchovní, mentální či fyzický potenciál. Sociolog Robert Lynd poznamenal: „Poznání se stává mocí jen tehdy, když člověk ví, kterými fakty se nemá zabývat“. Průlom určitého potenciálu často přichází na základě sdílení mnoha dobrých nápadů. Abys ale nápad mohl dostat na vyšší úroveň, potřebuješ přejít od expanzivního myšlení k selektivnímu. Dobrý nápad se stává skvělým nápadem teprve tehdy, když se z něho stane záměr. Je pravda, že dlouhodobé zaměření na jeden nápad může být velmi frustrující, ale vytrvalost se vyplatí. Mysl se nesoustředí, dokud nedostane cíl. Účelem dílčích cílů ale je soustředit pozornost a udat směr, nikoli identifikovat konečný cíl. Když přemýšlíš o svých cílech, ujisti se, že jsou:1) Dostatečně jasné, aby bylo možné je udržet v centru pozornosti.2) Dostatečně reálné, aby bylo možné jich dosáhnout.3) Dostatečně užitečné pro změnu života. Pavel svůj cíl popsal jako „povolání vzhůru v Kristu Ježíši“ (viz Filipským 3:14, ČSP). Když přemýšlíš jen o sobě, přemýšlíš „směrem dolů“, když ale přemýšlíš o druhých, přemýšlíš „směrem vzhůru“. Výše uvedená tři vodítka tě udrží na cestě. Nezapomeň si své cíle zapsat. Pokud nebudou napsané, můžeš si být téměř jist, že nebudou dostatečné jasné. Pokud se chceš ujistit, že jsou opravdu dobře zformulované, připomeň si slova divadelního producenta Davida Belasca: „Pokud nedokážeš svůj nápad napsat na zadní stranu mé vizitky, nemáš o něm dosud jasnou představu.“

„Tvé oči mě viděly v zárodku…“ Žalm 139:16

Iyanla Vanzantová řekla: „Všechno, co se s námi děje, je odrazem toho, čemu o sobě věříme. Nemůžeme být přitažliví nad míru toho, jak si sami sebe ceníme.“ To znamená, že to, jak vnímáme sami sebe, určuje typ vztahů, které navazujeme.Mnozí z nás mají nízké sebevědomí. Považujeme druhé za důležitější, než jsme my sami, a myslíme si, že naplňování jejich potřeb je přednější než uspokojování vlastních potřeb. Porovnáváme se s druhými, dovolujeme jim, aby určovali, kým jsme, a naše identita je pak závislá na jejich souhlasu. To je ale jako facka do obličeje Bohu, když se díváme na jiného člověka a říkáme si – kdybych tak byl jako on. Bůh tě stvořil podle svého vlastního záměru, abys mohl odrážet jedinečný aspekt jeho slávy. Když jsme uvěřili v Krista, obdrželi jsme novou identitu jako Boží děti. Nebyli jsme stvořeni, abychom žili v závislosti na jakékoli druhé osobě. Bůh v nás odráží obraz svého Syna a proměňuje nás k naší plnosti (viz 2. Korintským 3:18). V Kristu se nikdy nemusíme bát být tím, kým skutečně jsme.Je načase, aby sis sám na sebe vytvořil správný názor, založený na pravdě, že Bůh tě učinil přesně, dokonale, mistrně, podivuhodně a jedinečně. Jsi unikátní dílo, které nemá srovnání. Žalmista napsal: „Tys … naplánoval každý den mého života, než jsem začal dýchat … Jak vzácné je, Pane, uvědomit si, že o mně neustále přemýšlíš!“ (Žalm 139:16-18, přel. z angl.).

   

Sponzoři  

F-nadace
F-nadace
   

Verš z Bible  

Koloským 3:16
“Mějte stále na paměti Kristovo učení; jeden druhému pomáhejte k jeho lepšímu pochopení a vzájemně se moudře napomínejte. Z vděčného srdce zpívejte Bohu písně k jeho oslavě.”

   

Facebook