„Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena.“ 2. Královská 4:8

Bible označuje tuto ženu jako „znamenitou ženu“. To proto, že měla „znamenitou“ strategii pro svůj život! Připravila ve svém domě pokojík pro proroka Elíšu, který ho směl použít vždy, když procházel městem. Na oplátku splnil touhu jejího srdce – narodil se jí chlapeček. Později, když její syn náhle zemřel, si Bůh použil Elíšu, aby ho vzkřísil z mrtvých. Povšimni si v tomto příběhu tří věcí:1) Udělala místo pro Boha.2) Její sen se splnil.3) Když její „sen“ umřel, Bůh ho znovu přivedl k životu (viz 2. Královská 4:35-37). Když jí zemřel syn, sousedé pravděpodobně říkali: „Je konec. Jdi a pohřbi ho.“ Ona však odmítala přijmout názory nevěřících lidí nebo radit se o své situaci s těmi, kteří neuměli pomoci. Buď opatrný, na koho se v krizi obrátíš! Ujisti se, že zná Boha a že jeho slova souzní s Božím slovem. Tato žena věřila, že pokud to byl Bůh, který to začal, bude to také Bůh, kdo je mocen to dokončit. Když on něco udělal, může to i spravit. Bible nám říká, že Elíša zalehl mrtvého chlapce svým tělem, aby ho zahřál. Ale ten chlapec potřeboval více než jen teplo – potřeboval život. A tak se na něj Elíša opět položil a on úplně obživl. Z toho plyne jedna lekce. Bez ohledu na to, jak špatně se věci vyvíjejí, zachovej nadhled tím, že nepřestaneš důvěřovat Bohu. Prochoď třeba celou noc a modli se, pokud to bude nutné, ale drž se jeho slova. Tvůj sen nemusí být ještě plně obživen, ale už se zahřívá. Věci se dávají do pohybu … Bůh je v akci … odpověď je na cestě!

„… dlužník se stává otrokem věřitele.“ Přísloví 22:7

Zde je plán, jak se dostat z dluhů a zůstat bez nich. Místo toho, abys vnímal svou platební kartu jako „kreditní kartu“, začni ji vidět jako svou „dluhovou kartu“. Až tě příště bude „svrbět ruka“ koupit si něco, co vlastně ani nepotřebuješ nebo na co nemáš, možná tě předchozí rada odradí od toho, aby ses začal „škrábat“. Obecně spadají lidé do tří kategorií: a) ti, co mají; b) ti, co nemají; c) ti, co mají, ale nesplácejí, co mají.Jeden příběh vypráví o řemeslníkovi, kterého si pozvali do milionářského domu, aby jim spravil podlahu. Manželka milionáře ho upozorňovala: „Buďte obzvlášť opatrný na tento jídelní stůl. Je z doby Ludvíka XVI.“ Řemeslník odpověděl: „To nic není. Pokud do příštího pátku nezaplatím splátku, bude všechen nábytek z našeho obývacího pokoje z doby minulé!“ Říká se, že dnešní průměrný člověk v USA jezdí autem, které vlastně patří bance, jezdí po silnicích financovaných z dluhopisů, jezdí na benzín, který si kupuje na kreditní kartu, a jezdí do obchodního domu, aby si otevřel další třicetiletou hypotéku na dům, který bude vybaven nábytkem na splátky. Bible neodsuzuje půjčky, ale upozorňuje nás, že je potřeba s nimi umět nakládat. „Boháč panuje nad chudáky, dlužník se stává otrokem věřitele“ (Přísloví 22:7). Je v pořádku půjčit si na nezbytné věci, ale nikdy bys neměl utrácet za luxus. Takže pokud je to možné, plať penězi, které máš, nebo si raději nic nekupuj. „Ničema si půjčuje, ale nesplácí“ (Žalm 37:21, ČSP). Není špatné půjčit si peníze, je zkrátka špatné půjčit si peníze a nespácet. Takže dnešní slovo pro tebe je – nauč se žít v rámci svých možností.

„… slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících.“ 1. Tesalonickým 2:13, ČSP

Z duchovního hlediska možná nejsi tak daleko, jak by sis představoval, ale díky Bohu jsi stále na cestě. Kdysi ti byla Boží milost zcela cizí, ale nyní už nejsi cizincem, patříš „do Boží rodiny“ (viz Efezským 2:19, ČSP). Pavel píše: „… převzali … jste … slovo Boží, které také mocně působí ve vás věřících“ (1. Tesalonickým 2:13, ČSP). Pokud budeš číst a důvěřovat Božímu slovu, bude v tobě stále pracovat. Navíc tím mnohonásobně urychlíš svůj růst, protože se osvobodíš od svých pocitů a přijmeš to, co o tobě říká Boží slovo. To, jak vnímáš sám sebe, tvůj růst hluboce ovlivňuje. Dokud budeš mít svou vlastní představu místo toho, co o tobě v Písmu říká Bůh, budeš stále vidět sám sebe jako nevhodného a nehodného – to bude zábrana ve tvém duchovním růstu. Když Bůh řekl Jeremjášovi, že ho nazve prorokem národů, oponoval Jeremjáš Bohu, že je příliš mladý, že není dobrý mluvčí, nemá dostatek zkušeností atd. Co na to Bůh? „… dříve, nežli jsi vyšel z lůna matky, posvětil jsem tě…“ (Jeremjáš 1:5, ČSP). Přestaň se tedy obávat, že budeš odmítnut, když nebudeš dokonale fungovat. Takhle uvažuje svět, ale Bůh ne. Pokud bys byl dokonalý podle svých představ, už bys přece nepotřeboval jeho milost. Stejně jako Jákobovo kulhání, i nám někdy Bůh ponechává určité slabosti, aby nám připomínaly, jak moc ho každý den potřebujeme. Užívej si tedy svůj současný stav a přestaň se porovnávat s druhými. Nepropadej panice, když budou dál než ty. Prošli přesně stejnými místy, aby se dostali tam, kde nyní jsou.

„… když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.“        1. Korintským 13:11, B21

Slabší ve víře mohou mít pocit, že jsou „něco míň“, když se začnou srovnávat. Jeden biblický učitel napsal: „Obdivoval jsem ty slavné sportovce, jejichž dresy visely ze stropu hokejových hal jako kapky vody ze stropu zapařené koupelny. Všichni mi připadali tak suproví, tak sebejistí, tak stabilní. Měl jsem za to, že Boží láska se přiděluje podle systému zásluh. Když jsem byl hodný, miloval mě. Když jsem zlobil, nemiloval mě. Jako na horské dráze! Neuvědomoval jsem si, že všechno, co se narodí, potřebuje čas, aby vyrostlo a dozrálo k dospělosti. Očekával jsem okamžitou, mocnou a úplnou proměnu, která by ze mě učinila dokonalého člověka.“ Taky vnímáš, jako by s tebou nebylo všechno v pořádku, a myslíš si, že se nikdy nezměníš? Pokud ano, přečti si: „Dokud jsem byl dítě … měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil“ (1. Korintským 13:11, B21). Začínáš jako duchovní batole, potom vyrosteš do duchovního dítěte, pak duchovního dospívajícího a teprve nakonec se staneš duchovně dospělým. Ale nikdy ne rázem. Rychlé kroky ke spravedlnosti děláš jen proto, že se snažíš zapůsobit na ostatní falešným dojmem svatosti. Bude ti to však bránit v upřímnosti před Bohem a přiměje tě to, aby sis myslel, že bys měl být už dál, než odpovídá tvému duchovnímu věku. Vzpomeň si na dětství, kdy sis zkoušel máminy boty na podpatku nebo tátovy holínky? Bez ohledu na to, že ses do nich vešel, ti nepadly. Znamenalo to snad, že s tebou bylo něco v nepořádku? Ne, byl jsi prostě přesně tak velký, jak jsi na svůj věk měl být.

„… nezemdlíme-li v srdci, budeme ve svůj čas žnout.“ Galatským 6:9, přel. z angl.

Začneme anekdotou: Dělník padá z lešení ze čtyřicátého patra. Když míjí dvacáté patro, žena v kanceláři na něj volá: „Jak se máte?“ „Zatím dobře!“ stačí jí odpovědět muž.Ale vážně, jsou dny, kdy tvůj duchovní růst postupuje tempem dva kroky vpřed, tři kroky vzad. Není to snadné; to je také důvod, proč nás Pavel nabádá, abychom nezemdleli v srdci. Jinak řečeno, teprve když vidíš fotku z mládí, dojde ti, jak stárneš. Je to příměr duchovního růstu – tam je také těžké postřehnout, jak zraješ, dokud se neohlédneš zpět a nedojde ti, jak ses choval a žil před obrácením. Bible říká: „… jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu…“ (2. Korintským 3:18, B21). Růst ovšem přináší i bolest! Takže až zase ztratíš kuráž, vzpomeň si, že jsi na duchovní cestě růstu a zraješ ve všech svých životních oblastech. Také si vzpomeň, že ďábel ti nezapomene připomenout, jak dlouhá pouť tě ještě čeká. Nedopřej mu sluchu! Ježíš o něm přece prohlásil: „Když mluví, nemůže jinak než lhát…“ (Jan 8:44). Pokud se necháš odradit a vzdáš to, nechal jsi ho vyhrát. Bible říká: „Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista…“ (2. Korintským 10:5, ČSP). Nauč se, že navzdory svým pocitům se máš prodrat až k místu myšlenek, kde přebývá Duch Boží. A vezmi si k srdci toto – možná si tak nepřipadáš, ale každým dnem rosteš a zraješ v Kristu. Proto ani nepomýšlej na to s ním skončit.

   

Sponzoři  

F-nadace
F-nadace
   

Verš z Bible  

Koloským 3:16
“Mějte stále na paměti Kristovo učení; jeden druhému pomáhejte k jeho lepšímu pochopení a vzájemně se moudře napomínejte. Z vděčného srdce zpívejte Bohu písně k jeho oslavě.”

   

Facebook