„A tys sňal vinu mého hříchu.“ Žalm 32:5, ČSP

David řekl: „Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu“ (Žalm 32:5, ČSP). Julie Ann Barnhillová dále píše: „Pokud jsi unavená z věčného předstírání, jak vše zvládáš, je čas jednat. Příliš dlouho věřily zejména křesťanské ženy, že jsou to právě ony, kdo zápasí se zahanbujícími pocity, bolestnými vinami a kostlivci ve skříních. Jakmile se otevřeme Bohu, sobě i druhým, zažijeme úžasnou svobodu a pokoj. Jedna žena mi napsala: ‚Byla jsem na potratu, když mi bylo osmnáct. Nikdo to nevěděl. Po léta jsem si zaškrtávala v kalendáři to hrozné datum, truchlila pro dítě, které nikdy nespatřilo světlo světa, a bojovala se svou vinou sama. Už to nechci zažívat! Teď jsem poznala, že nejsem sama, a poprvé v životě opravdu věřím, že Bůh je mocnější než můj tajný hřích – že je ochoten mi odpustit.‘ Tajemství má svoji sílu, jen když zůstává skryté. Jakmile je vystaveno světlu Boží lásky, ztrácí svou moc. Jsou však věci, které je třeba zvážit, když hledáme někoho, komu to můžeme svěřit a vyznat:1) Pokud si ten někdo nenechává diskrétní informace pro sebe, hádej, o kom se začne příští týden mluvit?2) Dej si pozor na ty, kdo by chtěli radit, aniž by je o to někdo žádal, a pak jsou naštvaní, že se podle toho lidé neřídí.3) Drž se také stranou od lidí, kteří se tě pokusí ‚napravit‘ tím, že to máš hodit za hlavu. Místo toho hledej někoho: a) kdo je vnímavý a vycítí, kdy se má raději stáhnout a kdy tě má naopak povzbudit ve tvém boji; b) kdo má již za sebou řadu vítězství ve svých vlastních zápasech; c) kdo je pohotový k naslouchání a pomalý k mluvení; d) kdo opírá svá slova a rady o biblické pravdy.“

„Použiješ staré sutiny … abys … znovu postavil základy.“ Izajáš 58:12, přel. z angl.

Lež číslo dvě – Bůh tě teď nechce použít. Julie Ann Barnhillová pokračuje: „Ženy touží v životě po něčem trvalejším, než je štíhlost pasu či počet titulů v jejich životopise. Přesto se mnohokrát přistihneme, že se posuzujeme podle těchto povrchních věcí. Přemýšlej o tom, kdy jsi pohrdala tou ženou, kterou jsi zahlédla v zrcadle; o tom, kdy jsi přijímala ty lži, že kvůli tvým selháním tě Bůh nemůže používat. Jsem živým důkazem toho, že je toho schopen a že to taky dělá – navzdory minulým chybám. David řekl: ‚Vyznám na sebe svá přestoupení Hospodinu. A tys sňal vinu mého hříchu‘ (Žalm 32:5, ČSP). Ani nejhorší hříchy uvedené v Písmu nemohou nikdy vrazit klín mezi tebe a Kristovu lásku, pokud je vyznáš a toužíš po odpuštění. Boží pravda rozmetá podvod nepřítele. Přijmi toto zaslíbení: „Dám ti plný život i na vyprahlých místech … Použiješ staré trosky … abys … znovu postavil základy‘ (Izajáš 58:11-12, přel. z angl.). A konečně lež číslo tři – když lidé zjistí, cos udělala, nikdy si tě už nebudou vážit a milovat tě, nikdy ti neodpustí. Pravda, někteří takzvaní přátelé odejdou … Stalo se mi to také … Někteří mě opustili, když poznali hloubku mých nectností. I já jsem opustila přítelkyni, když jsem se dozvěděla některé nechutnosti z jejího života. Přátelé přicházejí a odcházejí, ale opravdový přítel s tebou drží jako rodina (viz Přísloví 17:17). Nevěřila jsem své přítelkyni, ale Ježíš jí důvěřoval vždycky. Znovu a znovu nám zaslibuje, že nás nikdy neopustí. Dokonce: ‚Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe‘ (2. Timoteovi 2:13).“

„Kdo zakrývá svá přestoupení, neuspěje…“ Přísloví 28:13, ČSP

Julie Ann Barnhillová pokračuje ve svém vyprávění: „Ďábel – ‚otec lži‘ (viz Jan 8:44) chce, abychom věřili, že můžeme ztratit Boží lásku díky tomu, co jsme kdy udělali. Ukážu vám postupně tři lži, kterým jsem naletěla. Dnes to bude lež číslo jedna – jsi jediná, která kdy něco takového udělala. Jen několik věcí mě dokáže strhnout až na dno pocitů odsouzení a viny, jednou z nich je vzteklost. Zatímco jsem se navenek tvářila jako ‚skvělý člověk‘, v soukromí jsem bez ostychu uměla překračovat slovní i fyzické hranice vzteku. Přiznala jsem to přátelům a doufala, že uslyším, že v tom nejsem sama. Ale bylo trapné ticho a nepřítel zašeptal: ‚Říkal jsem ti přece, že tohle nikdo jiný nedělá. Překročila jsi hranici.‘ Věřila jsem tomu, dokud mě Bůh nepřipomněl biblické pravdy, které jsem se učila v dětství a kterým jsem věřila: a) když vyznávám své nepravosti, znovu a znovu mi odpouští; b) pokud mu dovolím, aby změnil mé vzorce myšlení, posílí mě, abych dělala to, co je správné; c) navzdory tomu, že selhávám, mně Ježíš nepřestane důvěřovat; je to pro něj nemožné. Tři roky na to … před sálem nabitým stovkami maminek jsem řekla, jak jsem na tom byla, a ujistila je, že nejsou jediné, komu kdy něco ulítlo z úst, kdo něco špatného udělal nebo si myslel, kdo kolem sebe kopal. Ženy pak stály frontu, aby se mnou o tom mohly mluvit. Některé tiše s hlavou skloněnou. Jiné zápasící o zachování klidu, protože lži nepřítele je přivedly až na dno … Nikdy mě neomrzí, když slyším, že mi někdo řekne: ‚Díky za upřímnost!‘ Pán mi ukázal, že nejsem jediná, kdo dělal ty hrozné věci, které jsem dělávala. ‚Tomu se říká skutečná svoboda!‘“

„Nemůžete se skrýt za náboženskou maskou … dříve nebo později maska sklouzne.“     Lukáš 12:2, přel. z angl.

Lektorka a spisovatelka Julie Ann Barnhillová píše: „Povedlo se mi tajit své hříchy pod maskou jeptišky. Většinu mého života se mi dařilo, aby moji pravou tvář nikdo neodhalil … 99,9 procent mých hříchů nikdy nespatřilo světlo světa. Budila jsem dojem, že jako věřící vedu šťastný rodinný život, ale ve skutečnosti jsem pouze odváděla pozornosti od temných stránek svého života. Ale za jakou cenu! Neupřímnost ohledně zbytečného utrácení vedla k finančnímu krachu mého manželství; závist mě připravila o přátelství a spokojenost; nezvladatelný vztek, který mě v pubertě vedl až k sebepoškozování, se za pár let přetavil do výbuchů nepříčetného vzteku vůči mým vlastním dětem. A když jsem nakonec zůstala osamocená a v depresi, podal mi ‚pomocnou ruku‘ alkohol. Možná tě napadlo: ‚Fajn, ale to je její třináctá komnata – mě se to stát nemůže.‘ Ano, můžeme vzít v úvahu, že je to vždy scénář třinácté komnaty druhých, ale nemůžeme pominout skutečnost, že nám se samota naší třinácté komnaty také nevyhne. Vyznávat něco jen na oko se totiž snadno zvrhne do laciného scénáře nekonečných telenovel. Sem tam něco přiznat nestačí. Upřímné pokání totiž vede k radikálnímu odpuštění, kterého se nám dostane jen v Kristu. Týká se všeho, co jsme kdy udělali bez ohledu na to, jak špatné to bylo. Ježíš zná naše tajemství skrývaných hříchů, a přesto ho neodradí od toho, aby nás miloval. Ony tajnosti však mohou vytvořit bariéru mezi námi samými a svobodným životem bez sebeodsuzování, který pro nás Bůh zamýšlel. Své hříchy vyznáváme proto, abychom našli vykoupení, záchranu a věčný život. Proto sdílíme naše tajné třinácté komnaty s důvěryhodnými přáteli, abychom prostřednictvím obyčejných lidských vztahů s tim, koho milujeme, poznali realitu nadpřirozeného vnitřního uzdravení.“

„… vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.“ Efezským 6:4

Stále nás budou šokovat příběhy dětí, které ve škole postřílí své učitele a další děti a pak obráti zbraň proti sobě. Dva chlapci ve věku dvanáct a třináct let umlátili u hypermarketu muže k smrti jen proto, aby viděli, jak umírá. Jiný chlapec zase zastřelil na zastávce člověka, který jen tak seděl v autě. Na otázku proč odpověděl: „Protože na mě blbě civěl.“ Čím to je? Snadným přístupem ke zbraním? Přemírou násilí v médiích či na internetu? To vše mohou být spouštěcí faktory, ale rozsáhlý výzkum ukázal, že násilné chování často souvisí se zneužíváním a zanedbáváním v raném dětství. Když bude dítě více jak tři dny ležet v pokakaných a pročůraných plenkách, nebo když se děti neochrání před popáleninami, bitím, nebo jsou vystaveny naprostému nezájmu, do jejich krve se vyplavuje množství stresových hormonů – kortizolu a adrenalinu. Tyto hormony bombardují mozek dítěte a poškodí ho tak, že se po zbytek svého života neumí vžít do toho, co cítí nebo prožívají druzí. Reálně tak ztrácejí schopnost empatie s těmi, kdo trpí. Stejný výzkum dospěl k závěru, že nemluvňata a malé děti do tří let věku jsou neuvěřitelně zranitelné. Pokud jim rodina nedá pocit bezpečí, lásky a péče, společnost za to v budoucnu zaplatí hroznou cenu. Bible zná slovo „vychovávat“. Znamená to dítě milovat, chránit a povzbuzovat, ale také formovat a snažit se dát mu ten nejlepší základ do života.

   

Sponzoři  

F-nadace
F-nadace
   

Verš z Bible  

Koloským 3:16
“Mějte stále na paměti Kristovo učení; jeden druhému pomáhejte k jeho lepšímu pochopení a vzájemně se moudře napomínejte. Z vděčného srdce zpívejte Bohu písně k jeho oslavě.”

   

Facebook